Definice vertiga a BPPV

  • pocit závrati (vertiga) vzniká při neadekvátních signálech z jednotlivých periferních receptorů nebo při špatném vyhodnocení těchto signálů v centru, může dojít také ke kombinaci obou těchto příčin
  • vertigo lze definovat jako iluzi pohybu vlastního těla nebo jeho okolí, která není vyvolána odpovídajícím podnětem
  • nutno anamnesticky odlišit příznaky nevestibulárního původu (ortostatická hypotenze, slabost při hypoglykémii, aura před migrénou, poruchy rovnováhy při abúzu alkoholu nebo drog, pocity nejistoty při nevhodných brýlích apod.).
  • BPPV je častou příčinou závratí v dospělém a star­ším věku
  • je charakterizováno krátkými opakujícími se epizodami závratí a je způsobeno abnormální stimulací cupuly volně plovoucími otolity v některém ze tří polokruhovitých kanálků.
  • závratě jsou pouze ve specifické poloze, kdy je postižený polokruhovitý kanálek (nejčastěji posteriorní) svisle a v souladu s gravitací (nejčastěji při vstávání či ulehání, přetáčení v posteli, naklánění hlavou dozadu nebo při předklonu)
  • dostavuje se ná­hle a trvá jen krátce, obvykle několik sekund
  • může vzniknout po traumatu hlavy, virové labyrintitidě, vaskulárních lézích, často se jasná příčina nezjistí (až v 50%)
  • pro rozlišení polohového a spontánního vertiga je důležitá pečlivá anamnéza
      • především odlišení trvalé závrati od opakovaným atak
      • u starších pacientů je třeba odlišit i více typů závratí (např. kombinace BPPV a ortostatických závratí po rychlé vertikalizaci apod)

Patofyziologie

  • nejčastěji BPPV vzniká v důsledku pohybujícího se detritu uvnitř polokruhovitých kanálků s mechanickým drážděním receptorů
  • vlastní příčina neznámá – zvažován vliv hormonální, metabolismu vápníku nebo jako důsledek traumatu vnitřního ucha

Vestibulokochleární aparát

  • vestibulární aparát je smyslový orgán, dominuje při zajištění rovnováhy hlavy a těla v prostoru (v součinnosti s ústrojím zrakovým a proprioceptivním)
  • nachází se v labyrintu vnitřního ucha, vnitřek aparátu vyplňuje endolymfa a perilymfa
  • vestibulární aparát se skládá z několika částí:
    • vláskové buňky – registrují úhlové zrychlení, nachází se v ampulách
    • smyslové buňky makuly a sakulu jsou drážděné otolity, reagují na příčné vertikální zrychlení, zajišťují vnímání polohy těla a gravitace
  • vlákna smyslových buněk z kupuly, makuly a sakulu se spojují ve vestibulárním ggl.  ve vnitřním zvukovodu a pokračují jako vestibulární nerv do vestibulárních jader (Deitersovo, Schwalbeho, Bechtěrevovo, Rollerovo). Vestibulární jádra jsou navzájem propojena, přesto má každé jádro další specifickou projekci

Klinický obraz

Postižení zadního kanálku

  • při lehnutí na postiženou stranu se objeví s latencí trvající několik sekund, zřídka několik desítek sekund, typický záchvat závratí, které mají rotační charakter a jsou provázeny horizontalně-rotačním disociovaným nystagmem, který bije k čelu a spodnímu uchu
  • pokud postižená osoba nezmění po­lohu, záchvat odezní maximálně do jedné minuty, při otočení se na zdravý bok může být přítomna krátkodo­bá, několikasekundová závrat
  • výraznější potíže se objevují po ulehnutí nebo vstávání, pacienti jsou někdy záchvaty probouzeni v noci
  • nystagmus svým cha­rakterem odpovídá rovině postiženého polokruhového kanálku
  • vyšetřujeme-li pacienta vsedě, je nález kom­pletně normální, včetně funkce vestibulárního aparátu
  • nejis­tota a krátkodobé závratě se objevují i během dne a do­provázejí rotace hlavy do záklonu a předklonu
  • pokud se vyprovokuje charakteristický vertikálně rotač­ní nystagmus, na kterém jsou patrny únavové projevy a trvá obvykle méně nežli 30 s, jde o benigní poloho­vé vertigo v oblasti zadního kanálu

Postižení horizontálního  kanálku

  • postižení horizontálního kanálku je méně časté (asi 10% BPPV)
  • zá­vrať především při otočení hlavy do strany vleže na zádech
  • otočením hlavy ze strany na stranu se vyprovokuje horizontální nysta­gmus, který má geotropní či ageotropní směr, má podstatně kratší latenci (pod 5 sekund) a delší tr­vání (20-60 s)
  • na rozdíl od postižení zadního polokru­hového kanálku má třetina pacientů kalorickou hypore­flexii na postižené straně

Centrální polohové vertigo

Jakékoli odlišnosti od výše uvedených příznaků by měly vést k podezření na centrál­ní polohový nystagmus
  • dlouhotrvající polohový nystagmus bez vertiga, často bez latence, nystagmus přetrvává delší dobu
      • často čistě vertikální, nebo bije k výše uloženému uchu
      • spíše mírná intenzita závratí
  • častá je ataxie trupu s neschopností chůze
  • polohový nystagmus neodpovídá rovině stimulo­vaného polokruhového kanálku (např. rotační nys­tagmus po stimulaci horizontálního kanálku)
  • příčinou centrálního polohového ny­stagmu může bý:
      • SM
      • mozečkové infarkty, tumory, krvácení

Diagnostika

  • důležité je rozlišení centrálního a periferního polohového vertiga
  • diagnostika je převážně klinická , vychází z pečlivé anamnézy a analýzy polohových testů

Dix-Hallpikeův manévr (zadní kanálek)

Obsah dostupný pouze pro přihlášené předplatitele.

Seemontův manévr  (zadní kanálek)

Obsah dostupný pouze pro přihlášené předplatitele.

Log roll manévr (horizontální kanálek)

Obsah dostupný pouze pro přihlášené předplatitele.

Lempert 360ti-stupňový manévr (horizontální kanálek)

Diferenciální diagnostika

Obsah dostupný pouze pro přihlášené předplatitele.

Terapie

Obsah dostupný pouze pro přihlášené předplatitele.

Prognóza

  • asi 10-20 % nemocných může mít exacerbaci v průběhu 1-2 týd­nů a asi u 50 % nemocných dochází k recidivám
  • nemocní by měli být poučeni a in­struováni, aby si obdobný manévr prováděli sami a vy­hnuli se tak recidivám
  • většinou dojde i ke spontánní úpravě během několika týdnů až měsíců
  • u těž­kých BPPV, které nereagují na repoziční manévry, může být doporučen chirurgický zákrok