ZOBRAZOVACÍ METODY

Postup při podání jodové kontrastní látky

Vloženo 02.10.2019 , poslední aktualizace 21.05.2021

jodové kontrastní látky (JKL) jsou radiokontrastní látky obsahující jód, které zvyšují viditelnost cévních struktur a orgánů při radiografických zákrocích

cílená anamnéza k detekci rizikového pacienta (viz dále)
- pátrat po alergiích , anamnéze astma bronchiale
- ptát se, zda byla v minulosti podána JKL, zda byly komplikace a příp. jaké
- pátrat po nefropatii, zda je diabetes mellitus (vč. užívání metforminu)
těhotenství a kojení
- těhotenství – radiační zátěž i podání JKL jen v závažných, odůvodněných případech, nezávadnost neionických KL nebyla u těhotných dostatečně prokázána
- kojení – JKL téměř nejsou vylučovány do mateřského mléka (cca 1%) a podle dosavadních zkušeností nehrozí kojenému dítěti žádné nebezpečí, někteří doporučují 24h po podání JKL nekojit
alergie
- premedikace rizikového pacienta kortikoidy vyžaduje jejich podání minimálně 6 – 12 hodin před aplikací JKL, za premedikaci odpovídá indikující lékař
- v případě dřívější závažné alergické reakce po podání JKL vhodná přítomnost lékaře ARO
ověřit aktuální hodnotu sérového kreatininu a vypočítat ClCr

24 hodin před vyšetřením zajistit dostatečnou hydrataci
- p.o. nebo i.v. (obzvláště u starších osob a v letních měsících)
zavést flexilu, min 20G (růžovou)
znovu ověřit, zda pacient nemá alergii či zda je premedikován
pacient má být nalačno (> 4 h), s výjimkou urgentních stavů (např. CTA u akutní iCMP)
- u diabetiků ráno nepodávat inzulin a PAD (léky a jídlo si vezme s sebou)
- 4 hodiny před výkonem omezit perorální příjem pouze na tekutiny v malém množství (např. 100 ml/hod.)

observace
dostatečná hydratace po dobu 24 hodin po aplikaci JKL (informovat i ambulantní pacienty)
diabetici se po vyšetření mohou najíst a přip. aplikovat inzulin nebo vzít PAD s výjimkou metforminu (GLUCOPHAGE, SIOFOR, METFORMIN, NORMAGLYC)
- pokud během 48 hodin nebudou komplikace (nevolnost, zvracení), pak lze užívání metforminu opět zahájit
- u pacientů s poruchou renálních funkcí zkontrolovat před nasazením metforminu odběry

pokud po podání k.l. dojde k přechodné nefropatii, může dojít ke kumulaci metforminu v těle (je vylučován ledvinami) a hrozí riziko laktátové acidózy
- obecně nebývá metformin pacientům s nefropatií předepisován, takže riziko nežádoucí reakce je nízké
u pacientů bez známek AKI (akutního poškození ledvin) a s GFR ≥30 ml/min/1,73m2 (0,5 ml/s) není nutné metformin vysazovat , ani není nutné po vyšetření ledvinné funkce kontrolovat
u pacientů s AKI nebo CKD ve stadiu IV/V (GFR < 30 ml/min/1,73m2 – 0,5 ml/s) nebo podstupují intraarteriální vyšetření s rizikem embolie do renálních tepen, by měl být metformin v době zákroku nebo před ním dočasně vysazen
- po zákroku nechat vysazený po dobu 48 hodin a znovu nasadit po kontrole renálních funkcí (doporučení ACR).

V neuroradiologii běžně užíváme ve vodě rozpustné jodové kontrastní látky (JKL)

Ionické (např. Telebrix) – jsou levnější, hyperosmolární, mají vyšší riziko nežádoucích reakcí oproti neionickým
- nyní pouze vyšetření pro GIT a urotraktu
Neionické monomery (např. Ultravist, Iomeron, Omnipaque) – atomy jódu jsou v jejich molekule pevněji vázané, jsou mírně hyperosmolární, mají nízkou viskozitu a nižší riziko alergických reakcí
- preferovány v neuroradiologii
Neionické dimery (např. Visipaque) – hypoosmolární, nižší riziko postkontrastní nefropatie než u neionických monomerů, riziko alergické reakce je nízké, stejné jako u předchozí skupiny. Nevýhodou je vyšší viskozita.

u nemocných s normální funkcí ledvin (Cr/S < 100 µmol/l) a při dostatečné hydrataci je horní orientační hranice dávky do 300 ml JKL s koncentrací 300 mg jódu/ml
u zhoršené funkce ledvin (kreatinin 130-300 µmol/l) klesá maximální doporučené množství podané JKL pod 150 ml
u nemocných s poškozenými renálními funkcemi lze vypočítat maximální dávku JKL při optimální hydrataci dle vzorce

objem JKL (300 mg jódu/ml) v ml = [5 x hmotnost (max 60 kg)] / [hladina kreatininu µmol/l / 88]

Akutní reakce

anafylaktická reakce vzniká jako odpověď organismu na antigenní podnět, který předtím postiženého jedince senzibilizoval
jedná se o projev okamžité přecitlivělosti, kdy protilátkami typu IgE navozená imunitní reakce vede k rychlé degranulaci žírných buněk a bazofilů a k uvolnění jejich mediátorů do tkání a oběhu
ty jsou příčinou:
- vazodilatace
- tvorby edému
- spasmů hladké svaloviny a hypersekrece hlenu (hypotenze, bronchospasmus, oběhové selhání)

Pozdní reakce

> 1 h po podání JKL, výskyt vzácný
nejčastěji se jedná o lehkou či střední urtiku
reakce pravděpodobně zprostředkovány T-lymfocyty a predispozici k jejich vzniku mají nemocní s předchozí reakcí na KL
léčba zpožděných reakcí je symptomatická

řídká komplikace s tranzientními příznaky (referována při užití různých typů JKL)
- incidence 0.1-3%
- vyšší riziko u hyperosmolárních KL (až 4%)
dobrá prognosa, spontánní regrese příznaků (15 min-5 dní)

NÚ u pac. s thyreopatií

- je-li v anamnéze hyperthyreosa, thyreotoxikosa či thyreoiditida, podání jodové k.l. může vést k vyvolání thyreotoxické krize, v případě nezbytného postkontrastního vyšetření je nutná předchozí konzultace endokrinologa
- u hypofunkce štítné žlázy je možno JKL podat
- JKL snižuje schopnost tkáně štítné žlázy vychytávat radioizotopy jodu, diagnostika štítné žlázy scintigrafií je tak ovlivněna po dobu 2 týdnů nebo i déle
- je-li podezření na karcinom štítné žlázy, jodová k.l. nesmí být podána, protože by byla znemožněna následná léčba radioaktivním jódem (až půl roku po vyšetření)

NÚ u pac. s feochromocytomem

- podání JKL může vést k hypertenzní krizi, doporučuje se podat alfa-blokátory
- nejlépe vyšetření nahradit jiným (MRI)

NÚ při extravaskulárním podání

- u malého množství bez terapie, na větší paravazát přiložit studený obklad
- chirurgická intervence většinou není indikována