• hlavní funkcí zrakové dráhy je převod obrazu, zachyceného světločivými buňkami, do mozkové kůry. Odbočky ze zrakové dráhy na úrovni tractus opticus zajišťují řízení pupilárních a okohybných pohybů i vegetativních funkcí
  • začíná fotoreceptory sít­nice a zakončuje se v oblasti zrakové­ho kortexu
  • je 4 neuronová, první tři neurony se nacházejí v sítnici
Zraková dráha

Sítnice

  • oči jsou primárním smyslovým orgánem zrakového systému
  • světlo prochází světlolomnými prostředími oka: ro­hovkou, přední oční komorou, čočkou a sklivcem
    • zornice (pupila) řídí množ­ství světla dopadajícího na sítnici (jako fotografická clona)
    • ro­hovka a čočka koncentrují světelný paprsek před dopadem na sítnici
    • řasnaté tělísko (corpus ciliare) mění tvar čočky dle vzdálenost pozorovaného objektu (akomodace)
  • světlo je pomocí uvedených světlolomných pro­středí oka lámáno a soustřeďováno do centrální části makuly (fovea centra­lis), kde je nejvyšší mož­ná zraková ostrost. Směrem do perife­rie ubývá koncentrace čípků a současně se snižuje zraková ostrost. V peri­ferní části sítnice převládají tyčinky, které optimálně fungují při minimál­ním osvětlení
  • fotoreceptory (tyčinky a čípky) trans­formují fotony elektromagnetického záření na bioelektrické potenciály (transdukce)
    • čípky
      • lo­kalizovány zejména v centru sítnice (tzv. žlutá skvrna – macula lutea a ze­jména její centrum – fovea centralis)
      • zprostředkují tzv. centrální vidění
      • fungují zejména za vyšší­ho osvitu a slouží barevnému vidění
      • existují tři typy čípků lišící se růz­ným absorpčním spektrem a reagující specificky na modrou, zelenou a čer­venou barvu. Výsledná barva objektu závisí na poměru aktivace těchto tří ty­pů čípků
      • molekuly pigmentů rodopsinu (v ty­činkách) a opsinu (v čípcích) v mem­bráně fotoreceptorů obsahují vazbu 11-cis-retinal, která se vlivem světla mě­ní na 11-trans-retinal. Tyto konformační změny v molekule pigmentu aktivují transducin, který dále aktivuje cyklic­kou guanosin monofosfát fosfodiesterázu (cGMP), což vede k rozpadu cGMP na 5-GMP. Sodíkové kanály otevřené ve tmě jsou uzavřeny a dochází k hyperpolarizaci fotoreceptorů
    • tyčinky
      • převážně na pe­riferii sítnice
      • slouží perifernímu vi­dění
      • fungují převážně za še­ra a zprostředkují černobílé vidění
  • z fotore­ceptorů je signál přenášen na bipolární buňky (2. neuron zrakové dráhy) a dá­le na gangliové buňky retiny (3. neuron zrakové dráhy)
  • obraz na sítnici je převrácený, tedy nazální polovina sítnice dostává infor­mace z temporální poloviny zorného pole a naopak, obdobně horní polovi­na sítnice dostává informace z dolní po­loviny zorného pole a naopak. Normální rozsah zorného pole je 60 ° nahoru a nazálně, 70-75 ° dolů a 100 ° temporálně

  Obsah dostupný pouze pro přihlášené předplatitele.

Nervus opticus

  • optický nerv (nervus opticus, n.II) obsahuje cca 1.2 mi­liónu axonů gangliových buněk sítnice
  • anatomicky lze rozdělit průběh nervu na 4 úseky:
    • intraokulární  –  discus opticus, je tvořena nemyelinizovanými axony gangliových retinálních neuronů a astrocyty a je lokalizovaná 3-4 mm nazál­ně od fovea centralis
    • intraorbitální
    • intrakanalikulární
    • intrakraniální
  • nerv prochází při výstupu z očního bulbu přes lamina cribrosa, kde začíná intraorbitální úsek
  • po průchodu lamina cribrosa zvětšuje průměr díky myelinové pochvě tvoře­né oligodendrocyty
  • v intraorbitální části na optický nerv přecházejí též meningeální obaly
    • arachnoidea obsahuje mozkomíšní mok a tento prostor ko­munikuje s intrakraniálním subarachnoidálním prostorem
    • arachnoidea a důra přecházejí při vstupu do bulbu ve skléru a v oblasti optického kanálu v periost.
  • ve vrcholu očnice optický nerv prochází vazivovým prstencem (anulus Zinni) tvořeným vazivem šlach přímých okohybných svalů (musculi recti) a skrze foramen opticum vstupuje do kostěného kanálku – canalis opticus.
  • oba kanálky se sbíhají mediálně v úhlu 45 ° a po výstupu vstupuje nervus opticus do intrakraniálního prostoru
  • tento úsek je lokalizován kaudálně od gyri recti frontálního la­loku a aa. cerebri anteriores a a. com. anterior.

Chiasma opticum

  • oba optické nervy se sbíhají a tvoří chi­asma opticum, lokalizované nad hypofýzou rostrálně od diaphragma sellae, kaudálně od třetí komory a hypothalamu a ventrálně od infundibula.
    • v některých případech může být chiasma lehce ventrálně nebo dorzálně od hypofýzy (prefixovaný či postfixovaný typ)
    • laterálně od chiasmatu pro­bíhá ACI
  • uvnitř chiasmatu dochází ke křížení vláken z nazální čás­ti sítnice, zatímco vlákna z temporální části sítnice se nekříží. Poměr křížících se a nekřížících se vláken je 53:47 %
  • nejventrálnější křížící se vlákna z dolní části nazální retiny tvoří po překří­žení kolénko zasahující do druhostranného optického nervu (Wilbrandovo kolénko)
  • makulopapilání svazek je v chiasmatu uložen rostrálně a dorzálně
  • většina vláken optického nervu a chiasmatu se zakončuje v corpus geniculatum laterale

  Obsah dostupný pouze pro přihlášené předplatitele.

Tractus opticus a corpus geniculatum laterale

Tractus opticus

  • z chiasmatu vystupují po částečném překřížení dva optické trakty, z nichž každý je tvořen vlákny z temporální části sítnice ipsilaterálního oka a na­zální části sítnice kontralaterálního oka
  • probíhají kolem infundibula, kaudálně od 3. komory a rostrálně a mediálně od uncus gyri hippocampi, interpedunkulární cisternou a ventrálně od rostrálního mezencefala a pedunkulů
  • směrem ke corpus geniculatum laterale se tractus opticus dělí na radix lateralis a medialis
    • radix lateralis končí v corpus geniculatum laterale (CGL)
    • z radix medialis vychází několik odboček zrakové dráhy (řízení okulomotoriky a vegetativních funkcí)
      • aferentní část pupilárního reflexu,  akomodace a konvergence
      • projekce do hypothalamu (ovlivňuje vegetativní funkce a řízení cirkadiánních rytmů)
      • tektální okruh (colliculus superior) –  zprostředkovává motorické reakce na zrakové podněty cestou tractus tectospinalis, tractus tectoreticulospinalis, tractus tectonuclearis, tectocerebellaris

Corpus geniculatum laterale (CGL)

  • je součástí thalamu, neurony jsou uspo­řádány v 6 vrstvách, přičemž aference z reti­ny je retinotopicky a monokulárně organizována
  • axony gangliových buněk ipsilaterální retiny končí ve vrstvách 2, 3 a 5, z kontralaterální retiny končí ve vrstvách 1, 4 a 6.
  • vrstvy 1 a 2 obsahu­jí velké neurony (magnocelulární vrst­vy)
  • vrstvy 3-6 malé neurony (parvocelulární vrstvy)
  • existují dva typy retinálních gangliových buněk, M a P, které se zakončují v magnocelulárních a parvocelulárních vrstvách, ze kterých existuje projekce do specifických oblas­tí zrakového kortexu.
    • magnocelulární systém je specializován na percepci po­hybu, nízkého kontrastu a dynamického tvaru.
    • parvocelulární systém je zamě­řen na vnímání barev a vysokého kon­trastu.
  • vlákna z horních ipsilaterálních kvadrantů sítnice obou očí se zakončují v mediální části CGL, zatímco vlákna z dolních ipsilaterálních kvadrantů sít­nic obou očí v laterální části CGL.

Optický trakt je živen anastomotic­kou pletení, která je zásobena z před­ních thalamických perforujících arté­rií (z a. cerebri posterior) a z přední chorioidální artérie (z a. carotis inter­na). Corpus geniculatum laterale je zá­sobeno z přední a zadní chorioidální artérie a v 50 % z malých větví a. ce­rebri posterior. Ischemické leze optic­kého traktu a CGL jsou vzácné pro bo­haté anastomotické zásobení

  Obsah dostupný pouze pro přihlášené předplatitele.

Radiatio optica

  • neurony CGL představují 4. neuron zrakové dráhy, jejich axony tvoří tractus geniculocorticalis Gratioleti (radiatio optica) a zakončující se v pri­márním zrakovém kortexu
  • po výstupu z CGL procházejí vlákna jako kompaktní svazek spolu s pyramidovou a senzitivní dráhou přes capsula interna
  • distálně se dělí na dva svazky:
    • dolní svazek (obsahující vlák­na, která navazují na gangliové buňky z dolních ipsilaterálních kvadrantů re­tiny obou očí, přenášející informace z horních kontralaterálních kvadran­tů zorných polí) jde do předního pó­lu temporálního laloku (na začátku tvoří tzv. Meyerovu kličku)
    • horní svazek (přenášející informace z dolních kon­tralaterálních kvadrantů zorných po­lí obou očí) jde parietálním lalokem
  • oba svazky směřují dozadu a mediálně a zakončují se v primárním zrakovém kortexu (area 17) nad a pod fissura calcarina , přičemž si zachovávají retinotopické uspořádání
  • cévní zásobení optické radiace
    • temporální část optické radiace do­stává krevní zásobení z a. chorioidea an­terior a dalších větví ACM (a. lenticulostriata, a. temporooccipitalis inferior)
    • parietální svazek je zásobený distálními větvemi a. cerebri media, a. angularis, a. temporalis po­sterior
    • terminální část radiace před vstupem do okcipitálního laloku je zá­sobena horní temporookcipitální Sylviovou větví a. cerebri media a větvemi a. cerebri posterior: a. calcarina, a. tem­poralis anterior

Zraková kůra

Primární zraková kůra

  • primární zraková kůra je tvořena Brodmannovou areou 17 (také V1) v okcipitálním laloku (nad a pod fissura calcari­na)
  • neurony zrakového kortexu jsou uspořádány v 6 vrstvách a zachovávají si retinoto­pické uspořádání
    • parvocelulární (kontrast, ostrost) neurony CGL se zakončují ve vrstvě kortexu 4B
    • magnocelulární neurony (pohyb) ve vrstvě 4C
    • vlákna z mediální části CGL (informace z horních ipsilaterálních kvadrantů sítnice, tedy dol­ních kvadrantů zorných polí), projikují do kortexu nad fissura calcarina
    • vlákna z laterální části CGL do části kortexu pod fissura calcarina
  • dol­ní části zorných polí jsou tak repre­zentovány částí zrakového kortexu nad fissura calcarina a vice versa
  • pravé po­loviny zorných polí jsou reprezentová­ny v levém zrakovém kortexu, levé po­loviny v pravé hemisféře
  • projekce z makulární oblasti zabírá polovinu pri­mární zrakové kůry, fovea centralis má reprezentaci při okcipitálním pólu
  • pe­riferní části zorných polí jsou lokalizo­vány vpředu
  • každá fovea projikuje do obou okcipitálních laloků
  • cévní zásobení zrakové ků­ry jde z větví a. cerebri posterior: ze­jména a. calcarina, méně a. temporalis posterior a a. parietooccipitalis. Na okcipitálním pólu dochází k anastomóze mezi a. cerebri posterior a horní temporookcipitální Sylviovou artérií z a. cerebri media
    • toto uspořádání vy­světluje zachování centrálního vidění (tzv. makulární úsporu) při uzávěru ACP
Zrakový kortex - primární a sekundární centra

Asociační zraková kůra

  • další zpracování zrakových informací probíhá ve zrakových asociačních ob­lastech – Brodmannovy arey 18  a 19, které obklopují primární zrakovou oblast (areu 17) nad i pod fissura calcarina
  • area 18 a 19 dostává aferentaci převážně z primární zrakové kůry (area 17)
  • odtud se informace pro další zpracování šíří hlavně okcipitoparietální (dorsální) a okcipitotemporální (ventrální) cestou
    • ventrální dráhy (okcipitotemporální) se zabývají rozpoznáním objektu („co?”) a představují pokračování parvocelulární dráhy. Area V4, lokalizovaná v gyrus lingualis a fusiformis, je odpověd­ná za barevné vidění v kontralaterální polovině zorného pole. Okcipitotem­porální mediální oblasti jsou odpovědné za rozpoznání objektů a tváří
    • dorzální část asociačních oblastí je odpovědná za lokalizaci a pohyb předmětu („kde?”) a je pokračováním magnocelulární dráhy
Zrakový kortex

Cévní zásobení zrakové dráhy

  Obsah dostupný pouze pro přihlášené předplatitele.