• nervus opticus (n.II, zrakový nerv) se vyvíjí jako výchlipka diencephala
  • vytvářejí ho eferentní vlákna gangliových buněk sítnice, které jsou 3. neuronem zrakové dráhy (ganglion opticum)
  • má meningeální obaly, nejedná se o periferní nerv

Funkční a anatomické poznámky

  • axony gangliových buněk se sbíhají do papila n.optici a prochází stěnou očního bulbu (přes lamina cribrosa), kde získává myelinovou pochvu (intraokulární úsek)
  • nerv z bulbu vystupuje mediálně od zadního pólu a probíhá do apex orbitae (orbitální úsek), zde prochází skrz canalis opticus (intrakanalikulární úsek) do lebeční dutiny (intrakraniální úsek)
    • k nervu se kousek od výstupu z bulbu přidává a. centralis retinae (větev a. opthalmica), která výživuje sítnici
    • v intraorbitální části na optický nerv přecházejí též meningeální obaly
  • distálně spojením a částečným zkřížením nervů vzniká chiasma opticum, která je uložena před tureckým sedlem
  • poté pokračují jako pravý a levý tractus opticus
  • svou cestu zakončuje v corpus geniculatum laterale a v mozkové kůře
Nervus opticus

Klinické vyšetření

Vyšetření zrakové ostrosti

Vyšetření zrakové ostrosti je měření individuální kapacity pro zrakovou dis­kriminaci detailů s vysokým kontras­tem

  • zjištuje se zraková ostrost pro kaž­dé oko zvlášt a při nejlepší možné korekci
  • zraková ostrost na dálku se zjiš­tuje pomocí Snellenových optotypů ze standardní vzdálenosti, obvykle 5 ne­bo 6 metrů  Schnellenův optotyp
    • ostrost se udává ve formě zlomku, kdy v čitateli je vzdálenost, ze které čte vyšetřovaný, a ve jmenovate­li vzdálenost, ze které by ji měl číst při normální zrakové ostrosti (5/5 odpovídá normální ostrosti, 5/20 snížené zra­kové ostrosti)
    • pokud není vyšetřova­ný schopen číst ani největší optotypy (5/50), vyjadřuje se ostrost schopnos­tí počítat prsty, vnímat pohyb ruky či vnímat světlo.
  • zraková ostrost na blízko
    • obvykle na vzdálenost 33 cm, Jaegrovy karty s čísly nebo s textem
  • nejčastější příčinou diskrepance mezi zrakovou ostrostí na blízko a na dálku je v případě snížené ostrosti na blízko nekorigovaná presbyopie
  • snížená zraková ostrost na dálku při normální ostrosti na blízko je obvy­kle způsobená myopií ev. kongenitálním nystagmem

Zraková ostrost je ukazatelem funk­ce centrálního vidění; může být sní­žena při postižení světlolomných pro­středí oka, makuly, optického nervu a chiasmatu, léze za chiasmatem vedou ke snížení zrakové ostrosti pouze v případě oboustranného postižení

Obsah dostupný pouze pro přihlášené předplatitele.

Vyšetření kontrastu

  • nepatří mezi rutinní oční vyšetření
  • provádí se měřením percepce linií růz­né šíře a kontrastu pomocí speciální sé­rie testovacích obrazců (např. Ardenovy mřížky) nebo pomocí obrazců genero­vaných počítačem
  • jde o funkci odliš­nou od zrakové ostrosti, která může být porušena u řady onemocnění oka a zra­kové dráhy
Testování kontrastního vidění

Vyšetření barvocitu

  • nejjednodušším testem je srovnání ja­su a intenzity barvy téhož objektu interokulárně
  • sofistikovanější testování se provádí pomocí pseudoizochromatických tabulek Ishiharových či Hardy-Rand-Ritterových, které jsou tvořeny čísly či geometrickými tvary skrytými mezi body příbuzné barvy
  • kongenitální po­ruchy barvocitu postihují až 8 % mužů a 0.5 % žen

Barvocit může být porušen při lézi makuly, optického nervu či chiasmatu:

  • jedno­stranná léze svědčí spíše pro lézi nervus opticus
  • oboustranná spíše pro postižení sítnice
  • retrochiasmatické léze mohou vést k poruše barvocitu v defektním zorném poli
  • léze gyrus lingualis a fusiformis vede k po­ruše barvocitu v kontralaterálních po­lovinách zorných polí
Vyšetření barvocitu

Vyšetření zorného pole

Klinické vyšetření
  • orientační vyšetření zorného pole je součástí kli­nického neurologického vyšetření
  • první orientační metodou je sledová­ní objektu (např. tváře vyšetřujícího) každým okem vyšetřovaného zvlášt
    • vyšetřovaný subjekt je požádán, aby sdělil, zda některá část objektu chybí či je hůře viditelná
  • dalším krokem je konfrontační me­toda, která se rovněž provádí pro každé oko zvlášt.
    • nemocný je vyzván, aby si za­kryl netestované oko rukou a volným testovaným okem fixoval střed obliče­je vyšetřujícího
    • v prv­ní fázi vyšetřující ukazuje v každém ze čtyř kvadrantů různý počet natažených prstů a nemocný udává počet prstů
    • v druhé fázi vyšetřující pravou a levou rukou současně ukazuje prsty v obou horních a poté v obou dolních kva­drantech, resp. v obou pravých a poté v obou levých kvadrantech (tento ma­névr může odhalit fenomén „neglect“)
    • na závěr je vyšetřovaný vyzván, aby srovnal kvalitu objektů – rukou – v obou horních a poté v obou dolních kva­drantech; tímto způsobem lze odhalit nekompletní hemianopsii, a to jak horizontální, tak vertikální
  • variantou této metody je použití po­hybujícího se objektu, obvykle prstu.
    • vyšetřovaný fixuje protilehlé oko vy­šetřujícího, vyšetřující pohybuje v jed­notlivých kvadrantech prstem z perife­rie dovnitř zorného pole a vyšetřovaný udá okamžik, kdy uvidí pohybující se prst
    • při normálním rozsahu zorného pole odpovídá jeho rozsah zornému po­li vyšetřujícího, který vidí pohybující se prst zhruba v témže okamžiku jako pacient
    • nevýhodou použití pohybli­vého objektu je Riddochův fenomén: při lezích okcipitálního laloku je sub­jekt schopen na hemianoptické straně zorného pole vnímat pohyblivé, nikoli však stacionární podněty
Perimetr
  • k detailnímu vyšetření zorného pole je nutné perimetrické vyšetření (provádí oftalmolog)
    • kine­tická perimetrie – pohyblivý stimulus
    • statická perimetrie – nepohyblivý stimu­lus
  • výsledek perimetrického vyšetření závisí na spoluprá­ci nemocného
  • na špatnou spolupráci nebo únavu vyšetřovaného ukazují:
    • měnli­vá poloha slepé skvrny (nespolehlivá fixace)
    • vysoké procento falešně pozi­tivních odpovědí (identifikace podnětu, který nebyl aplikován)
    • vysoké procen­to falešně negativních odpovědí (chybí identifikace podnětu, který byl již iden­tifikován při nižší intenzitě)
    • krátko­dobé fluktuace prahu
Perimetr - levostranná homonymní hemianopsie
Perimetr - binazální hemianopsie

Další pomocné metody

  • vyšetření očního pozadí
  • změření nitroočního tlaku
  • optická koherentní tomografie (OCT)  Optická koherentní tomografie (OCT)
  • elektroretinografie (ERG)
  • vizuální evokované potenciály (VEP)
  • auto-refraktometrie (automatické změření zrakové ostrosti)
  • neurosonologie  Vlevo obraz nitrolební hypertenze, vpravo normální nález
  • MR mozku  Nervus opticus v MR obraze

Klinický obraz léze zrakové dráhy